Asi vypadnu... Mám chut' zlikvidovat tenhle blog, vypojit icq, smazat profil a zamknout se ve skříni.Ne, není to kvůli tomu, že moje povídky jsou nejspíš úplně na nic.To s mou likvidační náladou nemá nic společnýho. Omluvte mě a mojí krizi.Né, samozřejmě neskončím. Jen toho všeho mám pokrk.Všech takzvaných přátel, co Vám s radostí bodnou dýku do zad a potom Vás donutí cítit se provinile. Všech falešnejch úsměvů a radostí z toho ,,že Vás konečně vidí.Jsem pár týdnů pryč.Nemocná.Tolik věcí se změní. Tolik mých ,,nejlepších přátel" je najednou s někým jiným. Copak sakra můžu za to, že nemám čas? Do háje už, tak si za mnou přijed'te vy! Ne, pardon, to je moc složité. To musím já. Ale já už nechci.Nechci. ** Klidně tenhle článek ignorujte. Prostě to ze mě muselo ven. Prostě jsem musela napsat něco v afektu.Omlouvám se těm, kteří na mě myslí, kteří za mnou stojí.Omlouvám se, že pokud si to přečetli, odnesli to za ty dva ubohé případy,které bych nejradši zakopala.
