Zmatek.. ohen'.. a bolest..

22. srpna 2008 v 15:05 | Orion |  * Špitání do tmy *
Bolí to... Je toho moc..

Co se to stalo?
Všechno se nějak moc hroutí.. Boří se základy. Je mi špatně.
Proč?
Sama to nechápu. Asi je to jen krize. Stres. Špatný období...
Klára a její velký problém, který se bohužel týká i mě. Ale nemusel by kdybych nechtěla. Jenže...
Chata... Už za hodinu a čtvrt pro mě přijede ta parta cizích lidí.. Já... nevím. Je to šílenost.
On.. deptá mě ! Zase byl na icq.. Dokonce jsme si psali.. Nechápu...nechápu jak může... jen tak , prostě , čau , jak je? čau, musím jít... Prostě...táhlej rozhovor o ničem, absolutně o ničem. Po tom všem... Jak to dokáže? Tolik bych mu toho chtěla napsat... nemůžu, vysmál by se mi. Měla bych taky zapomenout a dělat , že se nic nestalo.. Neumím to.
Konec prázdnin. Škola. Naše stupidní třída. Lidi, se kterýma se nenávidím. Potěšující.
Jediný , co mě ted drží při životě je asi Tom. (*Ano Dravene, mluví o tobě *) Proč? Neznám ho. Vlastně si jen píšeme. A navíc, ted tu není a proto je to ještě horší. Všechno se na mě sype, není nikdo kdo by mi na tváři vykouzlil úsměv. Není nikdo kdo by mě podržel.
Špatně si mi dýchá, všechno mě svírá.. Znáte ten pocit?
Vaše Orion
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Dromedka Dromedka | Web | 22. srpna 2008 v 20:47 | Reagovat

Ahojky... Nevím, co bych ti na tohle měla odpovědět, protože z toho, co jsi napsala, není moc jasné, co ti je... :( Ale moc ráda bych ti pomohla. Já, když mi je opravdu špatně, tak píšu a píšu.... nikdo to číst nemusí, jen jde o to, svěřit se papíru, když už nikdo jiný neposlouchá...

Vím, jaké to je, když chodíš do třídy, kterou nenávidíš, zažila jsem to v devítce... ale co mi zbylo? Nějak jsem se povznesla a našla si člověka, s kterým mi bylo dobře... Neříkám, že můžeš udělat to samé, protože ne u každého to funguje... nevím, jak bych ti opradila, protože tě neznám až tak moc dobře... každopádně jsem chtěla napsat, že když budeš cokoli potřebovat, klidně se mi ozvi, ať už na blog, nebo na icq...

A na tu tvoji otázku ti musím upřímně odpovědět, že jsem to nikdy nezažila... párkrát jsem to popsala a možná byla těsně u toho, ale já nevím, nikdy to nebylo až tolik hrozné... když mě někdo naštval, nebo rozbrečel, nenechala jsem to tak dlouho a začala jednat... neříkám, že to dopadlo dobře, ale ono je to někdy lepší, než kdyby to šlo jinak... MOžná by bylo lepší, kdyby si mu všechny ty věci napsala. MOžná by bylo lepší s ním nemluvit, než se užírat tím, jak on je v pohodě... vyčíst mu to a říct mu, jak se cítíš, aby aspoň něco pochopil... :)

Podle povídek si skvělá holka, takže se nenech udusat takovým něřím, jako jsou kluci, protože oni za to nestojí... :) Tedy někteří... jestli ti otlik ublížil, nebyl pro tebe dobrý a bude lepší, když to zkusíš jinde... vím, že se to lehce říká a hůř dělá, ale co jiného zbývá, když už vše ostatní selhalo?

Drž se, já vím, že to zvládneš... přeju hodně štěstí... :)

2 ***dark princess*** ***dark princess*** | Web | 22. srpna 2008 v 23:09 | Reagovat

já.. já.. promin.. neměla jsem tě do toho vlbec tahat.. neměla je to ode mě sobecký..

3 helix helix | Web | 22. srpna 2008 v 23:20 | Reagovat

Ahoj,

ten pocit znám až moc dobře...

K té třídě... byla doba,kdy jsem svou třídu nenáviděla.Nenáviděla jsem ji za to,že ostatní byli naprosto v pohodě zatímco já,já jsem zatínala zuby a snažila se to všechno přežít...minulý rok se to teprve uklidnilo.Stejně ale nevím,jestli to nebylo jen dočasné.

Občas mám pocit,že když je mi opravdu,opravdu zle,myslím psychyicky,tak si říkám ,přeci nejde,abych pozítří se zase smála a žila normálně,jako dosud?

Pamatuji si na den,kdy se moje ségra strašně pohádala s tátou.OPravdu strašně.Máma zoufalá,tátu strašně vzalo něco,co mu Jana řekla.

babička na nervy,pes rozklepanej z toho řevu a já jsem jen seděla a všechno to pozorovala.Přála jsem si,aby to skončilo a všechno to bylo jako dřív.Tenkrát mi připadalo nemožné,aby to bylo zase jako dřív.Připadalo mi nemožné,aby Jana s tátou na sebe zase normálně mluvili.Připadalo mi nemožné,aby ti dva žili v jednom domě.

Ale zase se to vyřešilo.Od té doby jejich hádky neřeším.Zkrátka..mám výbušnou povahu a někdy mě chytně histerický záchvat,jindy zase sedím na schodech a koukám třeba hodinu do neznáma,jindy se nsažím uklidnit,jako dnes,když jsem se pohádala s tátou pro změnu já,ale myšlenky mám pořád kolem té hádky a bolesti,které mi způsobil psychycky.Snažím se myslet na něco jiného,ale nejde to..

Souhlasím s Dromedkou,taky nevím co ti pořádně odpovědět nebo poradit,nevím jaký máš problém.Dnes si se na icq zmínila o nějakém Oliverovi,ale od tebe jsem o něm slyšela poprvé a nevěděla jsem,co napsat.Pak mě vyhodila ségra a když jsem zase přišla s otázkou,ty už jsi byla offline.

Nevím,ale asi to budeš muset nějak přežít.Já to vždcky přežiju,ačkoliv bych si v některých chvílích nejraději lehla do rakve a zabouchla víko.

Taky ti,stejně jako Dromedka,přeju hodně štěstí.

Ahoj!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama