Vzpomínka

6. srpna 2008 v 16:34 | Orion |  * Ostatní povídky *
Vzpomínky mě zavály k mým starým příběhům. Opět. Tenhle je taky z mého staršího blogu, je taky hodně starý a taky je na něm strašně moc nedokonalostí a chyb.Avšak přesto ho mám moc ráda. Psala jsem ho o jednom člověku , kterého jsem v té době neznala...
Neupravená verze
Orion

Vzpomínal…
Každý den,každou volnou hodinu i minutu,každý okamžik.Vzpomínal na její tvář.Na její hebké rty a pronikavé oči.Na hlas,kterým tak ráda pronášela ty dvě kouzelná slova.Miluju tě.Vzpomínal na chvíle,které trávili spolu.Na ty nádherné,nikdy nekončící procházky parkem,nebo na okamžiky,kdy jen tak seděli,v těsném objetí a věděli o tom,že mají jeden druhého.Rozuměli si i beze slov…
Tyhle vzpomínky ho boleli a dorážely na něj s neuvěřitelnou silou.A přesto byli jeho jedinou útěchou a nikdy by se jich nevzdal.Byli jako droga,na které je člověk závislý a přestože mu způsobuje bolest,nedokáže s ní přestat.Byl uvězněný ve smyčce,ze které ho neměl kdo vytáhnout.Problémy se na něj sypali ze všech stran.Z pekla,které prožíval doma ho dokázala vysvobodit pouze ona a ta teď byla pryč.Nejspíš navždy.I přátelé se k němu obraceli zády.Nevěděl proč.Věděl jen,že už toho víc nevydrží.
Rozhodl se pro radikální čin. Venku byla tma a zima.Sníh se pomalu snášel dolů z nebes a připomínal malé chomáčky vaty.V parku bylo světlo pouze díky Měsíci a hvězdám.Došel na své oblíbené místo.Most nad ještě nezamrzlou ale velmi hlubokou řekou vypadal pod měsíčním světlem nádherně,jako tenkrát,pomyslel si.Sklopil hlavu.Nechtěl už dál vzpomínat,alespon teď ne.Proběhl kolem lavičky a ani si nevšiml osoby,která tam seděla a překvapeně ho pozorovala.Pomalu, zhluboka se nadechl a podíval se dolů do tmy.Jediné co mu blesklo hlavou byl její rozzářený obličej.Jako by ho nabádala k tomu aby skočil…Vylezl nahoru na kamennou zídku,sloužící jako zábradlí a postavil se.Sbohem…pomyslel si...
Ale neskočil.Vyrušil ho vyděšený dívčí hlas.Zavrávoral,otočil se a seskočil zpátky na zem. ,,Viktorie…."vydechl pouze. ,,Ne,já nejsem Viktorie."odvětila postava tiše.Rozplakal se.Nestyděl se za slzy.Zármutek,který jím prostupoval už od její smrti dosáhl vrcholu.Postava se k němu opatrně přiblížila a zlehka ho objala.On jí toto gesto vděčně opětoval a i když netušil,kdo to je a co tu dělá,věděl,že tahle dívka je důvěryhodná.Slzy mu kanuli na její rameno a ona ho pomalu vedla na lavičku.Pořád v objetí se posadili.Stále plakal.Mohli to být hodiny ale ta neznámá dívka prostě jen trpělivě seděla,konejšila ho beze slov a čekala.Nakonec se jí podíval do očí.
,,Proč si to udělala?"zeptal se.
,,Co?"nechápavě mu pohled oplácela.
,,Zastavila jsi mě.Nedovolila jsi abych skočil.Vždyt ani nevíš co se mi stalo.Ani mě neznáš."
,,Nemusíš mi říkat co se ti přihodilo.Mému příteli se před pár lety stala strašná věc.Psychicky to nesnesl a…spáchal sebevraždu.Tolik bych si přála aby tam tu noc byl někdo kdo by ho zastavil…"smutně se usmála a tentokrát to byla její slza,která dopadla do sněhu.
,,Život je nespravedlivej."
,,Ano,to je."odvětila dívka a zavřela oči…
Seděli tam až do rána.Chvilku mluvili ale většinu času jen hleděli do prázdna.A právě tu noc začalo velké přátelství.
O pár měsíců později :
Vzpomínal.Vzpomínal na Viktorii.Ta bolest byla nesnesitelná ale už na to nebyl sám.Nikdy sice Selleně,svojí zachránkyni,neřekl důvod,proč chtěl onehdy dobrovolně ukončit svůj život ale věděl,že ona to ví.Věděl,že ona je teď jediný člověk,který mu naprosto rozumí.Jejich přátelství bylo velice silné.Silnější snad nikdy nezažil.Ale nikdy nepřerostlo v lásku a ani nikdy nepřeroste.Už nebyl schopný nikoho milovat.Ale měl Sellenu a to mu stačilo.Zachránila mu život.Na tu noc nikdy nezapomene,to věděl jistě.Stejně jako nikdy nezapomene na Viktorii.Nikdy….
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Dromedka Dromedka | Web | 6. srpna 2008 v 16:51 | Reagovat

Moc krásná povídka... :) Líbí se mi tvůj styl psaní... moc hezký! :) hned se asi vrhnu na jiné povídky ještě... :D:D

2 emo girl emo girl | Web | 6. srpna 2008 v 17:42 | Reagovat

GRATULUJU DOSTALA SES DO 4. KOLA SONB!

3 darth.akibeel darth.akibeel | E-mail | 7. srpna 2008 v 1:57 | Reagovat

Zajimava povidka :) velmi dobra

4 helix helix | Web | 7. srpna 2008 v 10:56 | Reagovat

ahojky,

moc krásná povídka :) chudák Viktor..je to Krum?Já nevím,nejsem si jistá :-D ale kdyby to byl Krum,tak jsem si nejdřív myslela,že vzpomíná na Hermionu :)No nic,

Ahoj..

5 Orion Orion | 7. srpna 2008 v 14:20 | Reagovat

Noo... on je to vlastně jeden můj kamarád :) :) Já to vůcbec nepsala jako k Harrymu :) Ale tak je na každém jak to vidí .)

6 helix helix | Web | 7. srpna 2008 v 16:08 | Reagovat

Kattie : Aha :-D:-D :-D to je jedno...mě to tak připadalo...Krum nebo tvůj kamarád?To v tom nehraje žádnou roli :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama