6. kapitola - Coeur

13. srpna 2008 v 23:51 | Orion |  * HP povídka - Padá hvězda * *
Je tu šestá kapitola ... Vlastně jsem jí skoro celou psala předešlé dvě hodiny :):) Snažila jsem se:) Je trochu vážnější než ty minulé... Neměla jsem sílu to po sobě číst znova, takže chyby omlouvám...
Za komentáře děkuju :)
Coeur je ve Francouštině cit :D:D:D


,,Slečno slečno…" povzdechl si něčí unavený hlas a následně se ozvalo zívnutí.Vzhlédla jsem a zjistila, že zvuk nepocházel od dočasného ředitele, ale od toho minulého, Armanda Dipeta. V obraze na mě nespokojeně vrtěl hlavou. ,, Dochvilnost je velice důležitá vlastnost, mladá dámo."
,, Ale Armando, příteli, nerozčiluj se, vzpomeň si na svá mladá léta." napomenula ho další baculatá čarodějka z obrazu hned vedle.
,,Já nikdy , za celý svůj život nepřišel pozdě Juliano. To ty, pokud si vzpomínám, si do velké síně přicházela až v polovině zařazování."
,,Tys zase celý můj proslov zíral na svoje vyvinutější spolužáky…" řekla a okamžitě si zakryla ústa.
,,Juliano… tys… jaks to věděla.."koktal bývalý ředitel celý rudý a já si srovnávala v hlavě co jsem právě slyšela.
Když mi to konečně došlo, zalapala jsem po dechu a následně si skousla rty abych se nerozesmála.Už už se Juliana nadechovala ke svému dalšímu řečnění, když naštěstí pro Armanda přerušil jejich rozhovor vysoký postarší muž s dlouhými šedými vlasy a vousy.Usoudila jsem, že je to sám Brumbál. Nebyl totiž na obraze , ale stál ode mě dobré dvě stopy.

,,Áách, slečna Conellová se rozhodla poctít nás svou návštěvou…" rýpnul si do mě a v očích mu hrály veselé jiskřičky.,, Pojdte za mnou."
Zavedl mě do druhé části pracovny a vykouzlil pode mnou pohodlné křeslo.
,,Tak co, líbí se vám tady?" zeptal se, jakmile jsem se usadila. Překvapení v mých očích nejspíš muselo být patrné, protože než jsem stihla odpovědět, znovu se usmál.
,, Ne, nebudu vám nadávat do nedochvilných spratků a dokonce vás ani nepomněním v ponožky.I když musím uznat, nějaké bych potřeboval." teď už to nebyly jiskřičky, ale plamínky, které mu sálaly z očí.Odmlčel se a já si uvědomila, že stále čeká na odpověd.
,, Ehmm… Líbí.." na nic víc jsem se nezmohla.
,,Jste spokojená i s kolejí, kterou jsem vám vybral? Slyšel jsem o drobných neshodách mezi vámi a Blackem.."
,, Všechno je v nejlepším pořádku. Navíc, už jsem si tam zvykla." vypadlo ze mě (nečekaně) pár souvislých vět.
,,Dobře. A ví ještě někdo, že jste neúplný kouzelník?" Byla jsem mu vděčná, že používá tenhle výraz a tak jsem se intuitivně rozhodla nelhat.
,, Ano, kromě Rema, Sira a Jamese to ví taky Lily Evansová.Ale ta nic neřekne, to vím jistě." při vzpomínce na záchodovou příhodu, jak jsme to nazvaly, jsem si musela skousnout ret. Tohle mu neřeknu.
,,Výborně… A teď slečno, bych si s vámi chtěl promluvit o vašich rodičích."
Tak tohle mě nenapadlo. Nemyslela jsem na ně. Asi nejsem moc dobrá dcera.
,, Uhmm…dobře.." potlačila jsem náhlou nevolnost a narovnala se.
,, Když zemřeli, zůstal po nich od smrtijedů zpustošený a vykradený dům. Naštěstí, jsme přeci jen nakonec našli závět, ve které vám a vašemu bratrovi rovným dílem rozdělují veškerou hotovost a vzácný majetek z trezoru v bance u Grinngotových." odmlčel se. Zřejmě očekával mou reakci.Když se nic nedělo, pokračoval.
,, Dovolil jsem si vám to, co by se podle mého názoru mohlo hodit, přinést. Ostatní zůstane uloženo v trezoru, dokud budete chtít."dokončil a zvedl se. Zašel za dlouhý závěs na konci místnosti.
Slyšela jsem štrachání, bouchání… a kvičení. Ano, znělo to tak trochu jako…

,, To je Hrombác, slečno Connelová. A vy jste jeho paní." oznámil mi suše a v náručí nesl zmítajícího se domácího skřítka.
Šok.
,, Ale co když… co když ho nechci?" děsila mě představa že vlastním něco takového.
,, Bohužel, vaše matka si přála, abyste ho dostala vy.Bude vás poslouchat." postavil ho na zem.

Hrombác se na mě podíval svýma velkýma, smutnýma, uslzenýma očima. (P.A: zkuste si ty poslední čtyři slova opakovat pořád dokola… já vím, úchylný :D)
,,Hrombáci?" zkusila jsem ho jemně oslovit.
,,Ano paní?"
,, Chceš být se mnou, nebo s ostatními skřítky?"
,,Hrombác…Hrombác by chtěl…má paní Hrombác udělá co se po něm bude žádat." poslušně se uklonil.
,, Ne Hrombáci, řekni mi, chceš být s ostatními skřítky?Chtěl bys jim pomáhat?
Zamyslel se a nakonec váhavě přikývl.
,, Pane profesore, slyšela jsem, že skřítkové tady na hradě pracují v kuchyni. Mohl by Hrombác za nimy?"
Brumbál se zvláštně usmál a přejel mě zkoumavým pohledem. ,, Jistěže ano.Právě tam taky do nynějška byl."
,, Tak tedy běž Hrombáci." povzbudivě jsem se na něj usmála a on s tichým Prásk zmizel. Začínala jsem toho zvuku pomalu , ale jistě mít plné zuby.

Brumbál se odkašlal.,, Takže tohle je vyřízeno.Co tu máme dál…" z kapsy vytáhl nějaké prazvláštní zařízení na dlouhém řetízku.
,, Tohle je Obraceč času. Nebudu vám vysvětlovat na co a jak se používá,ten čas nám chybí a stejně bude muset zůstat tady u mě v pracovně. Zapamatujte si ten název a zajděte do knihovny ." mrkl na mě.
,,Šperky.." pokračoval a podal mi krabičku přibližně 20x20 centimetrů.,, To si prohlédněte později." zamumlal, když viděl, že to otvírám.,, A poslední věc.." velice opatrně otevřel šuple stolu, u kterého seděl a vyndal cosi skleněného.
Znáte kulatá akvária na rybičky? Nebo sklenky na víno? Představte si takovou miniaturní špičkou uzavřenou sklenici.Prúhlednou samozřejmě. Nejdřív jsem se zarazila. Snad mi matka nechce odkázat sadu nádobí? Když mi to ale profesor podal a já to co nejopatrněji přiblížila k obličeji, došlo mi to.
Fialová pára uvnitř vytvářela kroužky a obdélníky.Byl prázdný.
Abyste rozuměli, tomuhle zařízení se říká Coeur neboli Cit. Můžete v něm uchovat, vložit do něj jakýkoli okamžik- né jeho naplnění ani vzpomínku na něj.Coeur vám vrátí zpět přesný pocit, jaký jste v danou chvíli měli.
Vydechla jsem.
,, Tohle slečno Conellová, je nesmírně vzácná věcička."
,, Já vím, četla jsem o tom." fascinovaně jsem si Cit prohlížela.,, Myslím, že je to ta nejcenější věc, jakou jsem kdy držela v rukách."
,,Ano, to ano…" pousmál se Brumbál a opět se postavil.
,, To je vše Jill.Myslím, že můžete jít.Jen snad.. Příští týden vám pošlu další vzkaz. Ještě se uvidíme."
,,Děkuji." zahrála jsem si na slušnačku a i s krabičkou a Citem, opustila jeho pracovnu.


***


V ložnici nebyla ani noha, tedy spíš na první pohled. Lilyin hlas se ozýval z koupelny.Nejspíš stála ve vaně, ale voda netekla.
,,Lily…? váhavě jsem odhrnula závěs ..Dobře, mýlka, nestála ale visela hlavou dolů za kotník. Tentokrát vážně nečekaně.
,, Kristova noho, co tu děláš??" vyjekla jsem.Hodila po mě skeptickým pohledem.
,, Co asi, vysím."

Dostala jsem šílený záchvat smíchu.
,,Hale jako Jill, nic proti tobě, ale už tu takhle jsem asi dvě hodiny, nebaví mě to, bolí mě kotník, bolí mě hlava a vůbec vlastně všechno.. Takže byla bys tak laskavá A MOHLA MI POMOCT DOLŮ ?!?!?!" Posledních pár slov zařvala.
,, Jasně, jasně, klid Lily, hned to bude." dusila jsem dál smích a doběhla jí pro hůlku.
,, Na, musíš sama, já neumím čáry máry fukovat." ironicky jsem se ušklíbla.Lily si namířila hůlkou nahoru na nohu a pak se zarazila. ,,Vysteleš mi vanu?" pípla. ,, Prosím."
S dalším smíchem jsem do vany naházela polštáře a přikrývky aby naše drahá Lil dopadla do měkkého.
,,Myslíš, že mám Carlu rozčtvrtit , nebo rovnou hodit z okna vcelku?" procedila skrz zataté zuby když jsme obě seděly v prázdné společence a já znala ,,její příběh."
,, Nevím, myslím ale, že tohle se neobejde bez odplaty. Nemůžeš jí přece nechat, aby tě jen tak věšela jak uzený nad vanu."
,,Už jsem ti říkala, že to udělala kvůli tomu, že jsem se tě zastala. Začala mi totiž tvrdit, že se od ní snažíš odlákat Remuse nebo nějakou takovou krávovinu.Carla přece chce Síria a né jeho."
(P.A: Myslíte, že Lil mluvila jen a jen spisovně ??? Hovno leda :D:D:D )
Takže drahej Petřík to Carle vyslepičil. Ach jak já ho miluju parchanta jednoho.

A teď to kvůli tobě odnesla Lily.

Nemůžu za to.

Můžeš!

Fajn, ale tak v tom případě za to můžeš i ty.

Ne ne, jakto?

Já jsem ty. Ty jsi já.

Fajn, takže za to teda MY nemůžeme. Spokojená??

Jo.

Rozhovor s mým druhým já mě zaneprázdnil natolik, že když jsem se probrala, Lily už ve společence nebyla.Běžela určitě na ten zbyteček doučování.
Já si ve zbývajícím čase okouzleně prohlížela Coeur a jen tak, z volné chvíle o něm psala dlouhé pojednání.
Kolem čtvrté, to nebelvírští Šestáci končili, jsem se jim rozeběhla naproti. Nutně jsem potřebovala vidět Remuse.Utíkala jsem dolů po schodech a vůbec si nevšimla osoby stojící pod nimy.Jen tak tak jsem zabrzdila před jeho zády.
Neotočil se, nezaregistroval to.Rozhodla jsem se ho diplomaticky požádat o ústup a poklepala mu na rameno.
Co se stalo potom, vlastně ani nevím přesně. První co jsem si pamatovala bylo, že ležím v prapodivné pozici na zemi a moje noha je zkroucená do velice zvláštního úhlu.
,,Siriusi!" vyštěkla jsem a pohlédla vzhůru na něj.Vyděšeně mi hleděl do očí a pak mi rychle pomohl alespon si sednout.
,,Promiň, čekal jsem Malfoye...Sneapa..ale rozhodně né tebe.."
,,Jen aby…" syčela jsem na něj jako naježená kočka a dočista zapomněla, proč jsem vlastně běžela dolů.
,,Přísahám Jill.Tobě bych nikdy schválně neublížil."šibalsky se usmál.
,,Fajn."
,,Jdeš se zase projít?"

Chce se jít projít.

No a?

,,Ne."
,,Proč?"

Jo, vysvětli mi proč?

Zavři už svoje , teda moje,sakra to je fuk, velectěná ústa!

,,Musím se oholit."plácla jsem první co mě napadlo. Vážně inteligentní. Místo toho, abych se vymluvila na nejspíš zlomenou nohu, řeknu tohle.
,,Oholit…" pozvedl nevěřícně obočí.
,,Ano Sirie, nehodlám být chlupatá jako opice jenom proto, že tebe to vzrušuje. Dojdi si za Hagridem, ten ti třeba udělá.. radost."
(P.A:Promiň Hagí, ona to tak nemyslela)
Chvilku vstřebával mou odpověd a nakonec jen beze slova mávl hůlkou směrem ke mně.Pocítila jsem lehké mravenčení na nohách a když jsem si na ně po pár sekudách sáhla, chloupky byly pryč.
,,Od kdy ovládáš neverbální zaklínadla?" zasyčela jsem.
,,Od té doby, co jsem se je naučil." odpověděl prostě a nabýdl mi rámě.,, Takže jdeš?"
Rezignovaně jsem si odfoukla a chytla se ho.,,Nejdřív mě ale odved na ošetřovnu, v tomhle stavu bych nedošla ani k velké síni."




Snažila jsem se co nejvíc přehrávat a vzdychat, jak moc to bolí, aby mï Popy poručila zůstat v posteli. Marně.
,,Ale Madame Pomfreyová, teď bych to přeci neměla nijak moc namáhat."
,,Právě naopak slečno, právě naopak. Potřebujete to rozhýbat. Jen si užijte zamilovaných procházek dokud to jde." laskavě se usmalá myslíc si, búhví jakou mi neprokazuje službu.
,,Fajn." procedila jsem po několikáté mezi zubya Sirius se zvedl.
,,Půjdeme?" znova mi nabýdl rámě.
,,Zvládnu to sama, díky."odbyla jsem ho odměřeně a taky vstala.Pokrčil rameny a otevřel mi dveře.



Jak ráda bych mu je omlátila o hlavu…!

Masochysto !!

Tsss… Nedovoluj si.


***


,,Proč se na mě zlobíš?"zeptal se, zrovna když jsme procházeli skleníky.
,,Nalomil jsi mi nohu."
,,Zlobila ses i předtím."

Fajn, na tohle nemáš dpověd ani ty, co?

Začínám tě nenávidět…

Chi chi …

Zhluboka jsem se nadechla.,,Víš, občas si připadám…jako tvoje hračka, nová trofej.?
,,Tohle si o tobě nemyslím.?
,,Jenže to tak vypadá…Třeba zrovna včera." vztekle jsem vyškublanějakou nebohou květinu z květináče a zahodila jí.,, Já vím co se o tobě říká Siriusi. Vím, kolika děvčatům jsi ublížil- at už úmyslně nebo ne." dodala jsem, když jsem zaregistrovala jeho snahu o námitky.,,Bojím se. Tebe, nás a okolí."
A hlavně sebe.
,,Ale nejsem ti lhostejný."
,,Ne, to vážně nejsi."
,,V tom pžípadě ten háček ksakru nevidím !"rozčílil se. Pořád to nemohl pochopit.Musela jsem mu to vysvětlit tvrdší formou.
,,Nevěřím ti Sirie."
Teprvě teď mi došlo, že stojíme.
,,Nevěříš…"zašeptal a přitáhl mě k sobě. Chystal se mě políbit.
,,Né, ježíš, to né." vyjekla jsem a vymanila se mu, ačkoliv líbat ho bylo to jediné, co moje tělo chtělo.A teď taky pořádně protestovalo, společně s mým milovnaým alter egem.
,,Pochopils to úplně špatně.Potřebuju čas. Potřebuju se ti naučit důvěřovat."
Vstřebával to, nebo se o to alespon snažil.Po nekonečné době přikývl.
,,Myslím…myslím, že už tě chápu."
Ale já si to nemyslela.
,,Je to sice úplně zbytečné, chci jen tebe, nehodlám tě podvést a ani tě po pár dnech odpkopnout.Ale dobře. Pokud tak budeš Šťastná slibuju ti, že udělám všechno proto, abys mi mohla důvěřovat."

Jestli tohle myslel vážně, nebude to s ním marné.

Usmála jsem se. Poprvé jsem se svým druhým já mohla souhlasit.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 helix helix | Web | 14. srpna 2008 v 1:20 | Reagovat

Ahoj ,

něco vtipného....tahle kapitola nebude vtipná...

Děláš si srandu?:-D to s těma nohama mělo něco do sebe...chudák Hagrid :-D

Hrombác :-D ne to snad neni pravda :-D to je lepší než Krátua ,Dráp nebo Chloupek :-D jo,Chloupěk byl fajn,ale Hrombác...:-D

Coeur - taky bych ho chtěla mít.Vážně,fajn věcička,jak se zdá :o)

Jak uzený nad vanu...no coment :-D

Myslím že tady už není  potřeba něco dodávat...je to super jako vždycky,od tebe snad ani nic jiného čekat nedá...po té debatě před tím jsi mě zase jednou náramně pobavila :)

Píšu temné povídky a vyhledávám je.Nevím proč ,proč si je chci číst,když se u nich nudím.Mám radši romantické povídky,přesto pořád vyhledávám i píšu tragédii.Na papíře neumím být romantická-Na papíře neumím být vtipná.Na papíře nejradši brutálně vraždím.

To je něco,co si u tebe představit nedokážu a ani nechci.Píšeš suprově tak to hlavně neměŇ!!

Budu se strašně moc těšit na další kapitolu..

P.S.Vím jak je přepisování nudné,ale kvůli mě a čtenářům to snad přetrpíš ne?:))

Ahoj!

2 Hope Hope | Web | 14. srpna 2008 v 1:31 | Reagovat

krásná kapitolka :o) já bych teda Siriovi ty dveře o hlavu omlátila :o))) ten konec byl...ehm...dojemný? :o) jo, dojemný je to správné slovo :o)

3 Lirael Lirael | Web | 14. srpna 2008 v 7:33 | Reagovat

Jé, to bylo pěkně napsaný. :))) Hrombác je vážně super jméno a ten Couer mi připadá jako skvělý nápad. Když píšou lidi na netu HP FF, tak si většinou nic nového nepřimyslí, ale tys to udělala a proto se mi ta kapitola líbí ještě víc. :))) Hrozně se těším na další a doufám, že tady nebudeme čekat dlouho. O:-))

4 emo girl emo girl | Web | 14. srpna 2008 v 10:09 | Reagovat

máš u mě diplomeq za sonb 3. místo gratuluju!

5 Dromedka Dromedka | Web | 14. srpna 2008 v 13:08 | Reagovat

hehe... :D Opravdu moc krásná kapitolka... :) Hrozně se mi líbí tvůj styl psaní... vtipný atd.; jak říkala Helix, neměň ho... :D

Jo a ohledně té Jill v mé povídce, já si vůbec neuvědomila, že ji máš taky... :D Ale mě to jméno prostě napadlo, tak jsem ho použila... :)

Obdivuju lidi, co jsou schopní napsat kapitolku za dvě hodiny, mě to vždycky trvá hrozně dlouho, protože přemýšlím nad každou prkotinou atd, ale tobě to jde vážně suprovně i tak a proto máš můj obdiv... :)

6 Gigi Gigi | Web | 14. srpna 2008 v 13:24 | Reagovat

chich:-D prej, že vážnější,jo? Or, děláš si ze mě dobrej den??? Jako u rozhovoru mezi Armandem a Julianou jsem se teda pěkně smála a pak ještě Lils pověšená za kotník nad vanou jak uzený:-D...ale jako fakt tohle byla opět skvělá kapitolka..co víc ještě napsat...jo, taky máš můj obdiv, že si napsala tak rychle...dvě hodiny...chich,to se mě podařilo naposled...už ani nevím:-D

7 emo girl emo girl | Web | 14. srpna 2008 v 14:47 | Reagovat

JO SORRY JÁ TO OPRAVÍM

8 emo girl emo girl | Web | 14. srpna 2008 v 14:48 | Reagovat

NEBO JAK CHCEŠ

9 lenicka tvé Sb které tě móóc loooovinkuje lenicka tvé Sb které tě móóc loooovinkuje | Web | 17. srpna 2008 v 8:40 | Reagovat

cau jak se mas?

10 Zmražená Opice Zmražená Opice | Web | 17. srpna 2008 v 10:04 | Reagovat

Ahoj! Jsi u nás na blogu přihlášen/a do soutěže o Nej Vtipnost! Ta soutěž začne dnes v 16:38, tak se připrav! Konkurence je velká!

11 Zmražená Opice Zmražená Opice | Web | 17. srpna 2008 v 16:23 | Reagovat

U nás na blogu už za pár minut začne hlasování do soutěže o nej VTIPNOST! Jsi tam přihlášen/á! Tak se připrav!

12 Liz Liz | Web | 24. srpna 2008 v 23:03 | Reagovat

ahoj zlato, omlouvám se že jsem ti tuhle kapču neokomentovala už dřív, ale já jsem si nejdřív přečetla asi půlku, pak jsem jela na tu chatu a dostala jsem se tu k tomu až teď ... a už ji mám přečtenou celou ;-) je úžasná, stejně jako cokoliv co napíšeš :-* já ti fandím, a náhodou - prej že to není vtipný? náhodou i v týhle kapitole je vtipu dost, máš tam ale hrozně moc pravopisnejch chyb :-D ale mě to nevadí, nekritizuju, dobře, už jsem hodná :-D ale jiank se ti ta kapitolka moc povedla, jen tak dál ;-) :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama