5. kapitola - Pár (ne)příjemných překvapení

9. srpna 2008 v 21:53 | Orion |  * HP povídka - Padá hvězda * *
Bingo !! Ano dámy a pánové, pátá kapitola poctila svou přítomností i tyto stránky... Máte radost??
:D:D

,Jill Connelová ,ty miluješ Siriuse Blacka !" vykřikla Lily a několik hlav se na nás zvědavě otočilo.,,Ne tak nahlas Lily,prosím tě.Navíc ho nemiluju."klidnila jsem ji.Byla neděle ráno a my spolu seděli v poloprázdné velké síni a snídali.Právě jsem jí,bez některých podrobností a taky bez Siriusova doznání,dovyprávěla včerejšek.Byla z toho docela na větvi.

,,Páni…" vydechla už poněkolikáté.,,To už bych se rovnou já mohla dát dohromady s Potterem ." vyprskla smíchy.

,,Ale on tě vážně chce." poznamenala jsem s vážnou tváří.

,,To je absurdní Jill.Vždyt ten opičák ani nemůže tušit co je to láska…"pronesla s takovým výrazem,že jsem se musela začít smát i já.

,,Pan Potter není opičák,ale čaroděj pokud vím,mladé dámy.A vy slečno Evansová,taky nevypadáte,že byste utekla ze zoo.Tak se podle toho chovejte." ozvalo se za námi přísným hlasem.Naráz jsme se otočily a hleděli do tváře profesorce Mc'Gonnagalové ,které i přes urputnou snahu to skrýt,cukaly koutky.

,,J..jistě paní profesorko…" odkývla to rychle Lily, profesorka nás počastovala posledním pohledem (zdálo se mi to,nebo vážně mrkla?),podala mi nějaký smotaný,zapečetěný pergamen a odešla.Moje snaha nevyprsknout smíchy taky nebyla nic platná.Jen Lil se zase červenala.

,,Dostala jsem nějaký vzkaz."oznámila jsem jí,když jsem zase mohla normálně mluvit.Pohlédla na svitek pergamenu v mé ruce.

,,To je od Brumbála!"konstatovala vzrušeně.,,Párkrát dostal vzkaz s touhle pečetí i Remus…"dodala,když si všimla mého nechápavého pohledu.

Opatrně,abych pergamen nepoškodila ,jsem ho otevřela.



Předpokládám,že jste na mou prosbu zapomněla.Zapomínání je ovšem přirozený lidský proces,proto se do mojí pracovny dostavte zítra,přesně v půl deváté ráno.

Albus Percival Wulfric Brian Brumbál

P.S: Tentokrát nezapomeňte



Uhlazené,elegantní písmo a text psaný s lehkou nadsázkou mě přímo bodaly do očí.Ted mi teprve došlo,že jsem se měla za Brumbálem dostavit hned po svém příjezdu.

,,Co píše?" ptala se zvědavě Lily.Podala jsem jí pergamen a zastyděla se.Zapomenout na prosbu ředitele školy ,který mě ochotně vzal pod svá ochranná křídla,to se přece nedělá.

,,Tys za ním měla jít?"zeptala se překvapeně.

,,Jo…"

,,Víš…třeba se nějak dozvěděl o tom co se stalo na těch záchodcích…"

,,To né,on mi psal at za ním přijdu už když jsem byla u kluků…" vyřadila jsem její teorii ale myšlenkami jsem byla úplně někde jinde.

,,Počkej,takže tys u nich vážně trávila prázdniny??"

,,Mmm-hmm…" Myslela jsem,že to víš."

,,No a já myslela ,že je to jenom povídačka…" zasmála se Lil.,,Jakej je James když není ve škole?" zeptala se.Náhlá změna tématu mi přišla vhod.

,,Super kluk.Možná bys mu měla dát šanci.."doporučila jsem svojí kamarádce.

,,Nebudu se s ním bavit dokud se neomluví Severusovi!" zarputile se zamračila.Achjo.Je to s ní těžký,dala jsem v myšlenkách za pravdu Jamesovi.



Zbytek dne utekl velmi rychle ,Siriuse jsem vůbec neviděla a James mě vždycky jen pozdravil a usmál se na mě způsobem,který jsem nechápala.

Lil byla na schůzku s Brumbálem, na kterou vlastně vůbec nešla, natěšená víc než já.Já se spíš bála.

Večer,když už se mi začalo docela stýskat,se Sirius konečně objevil ve společenské místnosti.Rozbušilo se mi srdce a napůl jsem očekávala ,že si mě nebude všímat a odejde do ložnic.Neudělal to,místo toho si sedl na gauč těsně vedle mě.

,,Ahoj Jill." zazubil se a pohodlně se opřel.

,,Ehh…Ahoj."vykoktala jsem.V místnosti byl jen Petr ,nějaké dvě holky z pátého ročníku a asi tři Šestáci.Zvedla jsem se, abych té mladší vrátila knížku, kterou mi před pár hodinami půjčila.Když jsem jí jí podávala všimla jsem si,jak pokukuje po Siriusovi a musela jsem se usmát.Vážně ho chtěla každá druhá.

Vracela jsem se na místo,ale Sirius seděl úplně jinde.Totiž v křesle.Nechápavě jsem přeskočila pohledem,nejdřív na pohovku,potom na něj a pak zpátky na pohovku.Pobaveně si mě změřil.

,,V tomhle nejsou žádná kouzla Jill.V tom jsou nohy…" poznamenal. ,,Chodit pořád ještě umím."



,,Fajn,já ti to neberu." odvětila jsem ublíženě a posadila se.



,,No tak, vadí ti, že nesedím u tebe? " pobaveně a sebejistě se usmíval a dával přitom pozor,aby si našeho rozhovoru všimla celá společenská místnost.,,Klidně si sednu jestli beze mě nemůžeš žít…" Už už se zvedal.



,,Ne." odsekla jsem a sama vstala.Překvapeně se zasekl v polovině akce a svalil se zpět do křesla.,,Sedni si kam chceš,já jdu spát." dodala jsem a odpochodovala.Snažila jsem si nevšímat si jeho vyšokovaného výrazu.Egocentrickej mizera. Myslí si,že kvůli dvěma polibkům ,se z něho celá sesypu?



Ne!



Už jsi se z něj sesypala…



Ne!



Zase si něco nalháváš…To tě to pořád baví?



Dotěrný hlas mi bzučel v hlavě ještě dobrých deset minut,které jsem vzdorně strávila opřená o zed u postele.Nevnímala jsem Amandu,která mi nadšeně vyprávěla o zážitcích ze svého rande, ani Lily, nadávající na Jamese.Jsem sobec.Byla jsem prostě uzavřená sama v sobě a přemítala ,jestli jsem se nezachovala moc prudce.



Třeba to nemyslel zle…



Ale myslel to zle.Jen at si hošánek není jistý, jen at se pěkně potrápí… A jestli mu za to stojím, tak to takhle určitě nenechá.



Jsi mrcha.



Já vím.



A to se ani trochu nestydíš?



Ne,popravdě je mi to teď úplně jedno.

**



Mé druhé já, mé alter ego, nezavřelo hubu (P.A: Pardon,nemohla jsem si to odpustit …představte si místo toho třeba ústa…nebo pusinku  ) skoro celou noc. Snad i do snů se vetřelo v podobě Lily.

Stála jsem v astronomické věži za ruku se Siriem.

Ale nebylo to tak harmonické jak se zdálo.

Já ho nechtěla držet, snažila jsem se mu všemi způsoby vyrvat… ten silný pocit,že jsem jeho další trofej mi přímo trhal hrud. Lily Evansová stála vedle a do ucha mi našeptávala, že mám co chci, že tohle jsem si vybrala a tak to má být….

A pak jsem se celá zpocená a vystrašená probudila.Mohlo být kolem čtyř,pěti ráno.Celá ložnice v míru pochrupovala a já pocítila velice silné nutkání mluvit s Remem.

Ve společence nikdo nebyl,alespon jsem si to myslela.

PRÁSK !!

Ne,nikdo se nikam nepřemístil ,to jen má pochroumaná maličkost ležela na zemi.Někdo mě tam strhl.

,,Petře děláš si legraci?!" nevěřícně jsem zírala na Petera, který po naprostém záchvatu smíchu meditoval ( !!! ) na zemi.Zabít by bylo málo.Uškrtit? Utopit? Upálit? Udusit? Nic se mi nezdálo jako dostatečný trest.

Začala jsem ho lechtat.

,,No tak ,no tak…Jill… prosím,nech toho, počůrám se, počůůůrám.. ááá…"nezbývalo mu ,než pištět potichu, nemohl si dovolit přivolat nějaké diváky.

,,Kdybych neměla bojový úkol, ulechtala bych tě k smrti. Ale jdu za Remem." pustila jsem ho nakonec.

,,V ložnici není…" zafuněl udýchaně a tím mě zastavil.

,,Jak to?"

,,Co myslíš,že tu dělám,Jill.Čekám na něj."odpověděl si sám.

,,A kde je ?"

Zazubil se a ukázal na plánek,který jsem moc dobře znala.Na Pobertův plánek,rozložený na stole.Mnohokrát jsem ho ve vile,jen tak ,pro zábavu,pozorovala.

Sehnula jsem se,abych ve svitu měsíce dokázala vyhledat tečku se jménem Náměsíčníka.Vcelku marně.

,,Není tam." namítla jsem po chvíli.

,,Ale je,podívej se pořádně.Bývalá učebna Obrany proti černé magii,druhé patro,vlevo." navigoval mě.

Můj pohled se zastavil přesně tam,kde Červíček říkal.Dalo mi velkou práci přečíst Remusovo jméno,protože ho překrývalo jiné.

Dvě tečky,obě na stejném místě,přesto se pohybujíc.

Došlo mi to okamžitě.Chvilku jsem nebyla schopná slova.Petr,sledujíc mojí reakci se zašklebil.

,,Až přijde, pěkně si s ním popovídám.." usmál se škodolibě,ale to už jsem byla v polovině cesty ven.

,,Kam jdeš Jill?" dožadoval se odpovědi a zastoupil mi dveře.Byl rychlejší, než se zdálo.

,,Za Remusem."procedila jsem skrz zuby.

,,To nesmíš,to mi zkazíš zábavu,chci si tu na něj počkat…Takhle to nejde.."snažil se mě zarazit.

,,Petře ,víš s kým tam je?"

,,Ne, nejde to přečíst.Prostě tam má nějakou babu, tak nežárli."

,,Sakra já nežárlím!"odmítla jsem jeho teorii rázně-ano,byla to pouze teorie,ačkoli to považoval za samozřejmost.

,,Je tam s Carlou! S tou Carlou, se Siriusovou fanynkou, nechápu co má za lubem, ale ona Removi ublíží!" to jsem nemohla dopustit.

,,Jill uklidni se.Nemůžeš tam mezi ně jen tak vpadnout. To přece nejde. Můžeš tu počkat se mnou, stejně se musí vrátit do ložnice."

,,Fajn.Nejdu tam.Jdu někam jinam,projít se po hradě." bublala jsem a vrhla na Petra poslední,podmračený pohled.,,A ne, že mu řekneš, že jsem tu byla. Neviděl jsi mě, jasné ?"

Když přikývl, vyběhla jsem ze společenky a utíkala chodbami, prostě jen tak, po tmě a hledala místo, kde bych si mohla sednout a uklidnit se.Obrazy se dokonce ani nebouřily.



Ve třetím patře jsem to napálila přímo do nějaké prosklené vitríny. Hlavou jsem narazila do skla a to se s řinčením rozsypalo na podlahu-motala jsem se dokola a vůbec netušila co se se mnou děje.

,,Sakra!" zaklela jsem ještě,než jsem začala padat dozadu.Čekala jsem další tvrdý náraz o stěnu za mnou, ale místo toho,jako bych se propadla do otevřených dveří.

Najednou bylo světlo.Tři velké svícny ozařovaly prostornou místnost , ve které jsem se ocitla.Pořád ještě v lehsedu jsem se rozhlédla.Stěnu napravo,celou vyplnovala obrovská knihovna.Na levo obrovský stůl s jídlem a uprostřed místnosti tři velice pohodlně vypadající křesla.To bylo to,co mě na první pohled zaujalo.Zvedla jsem se, překvapená a vykulená si sedla na jedno z křesel a začala přemítat, kde se tady v hradě tohle vzalo.



Asi po hodině jsem pochopila,že tohle je přesně místo pro mě.Knihovna byla rozdělená na dvě oddělení. První byly naučné knihy, encyklopedie a učebnice, druhé byly příběhy,literatura a básně.Zaměřila jsem se na ně.

Kdykoli jsem něco potřebovala,objevilo se to tam. Polštáře, další svíce i pergameny a brky.Udělala jsem tam pár drobných změn-to nejpohodlnější a největší křeslo jsem odsunula do rohu a vystlala ho polštáři, kousek vedle jsem si posunula stůl a narovnala na něj tu hromadu knih,které jsem si vybrala, svícen a nějaké jídlo. Byl tam dokonce i máslový ležák ((nějak moc mi nechutnal,ale když jsem pila třetí, začalo mi být příjemně).

Nehlídala jsem hodiny,což byla chyba. Když jsem se na ně podívala(objevily se přesně když jsem potřebovala ),zjistila jsem nepříjemnou pravdu - už půl hodiny jsem měla být u Brumbála.Vyletěla jsem z křesla rychlostí blesku, ani jsem se nanamáhala uklízet a vypadla jsem z místnosti.

Při běhu jsem stíhala dokonce i přemýšlet. Jak to, že mě za celou dobu nikdo nevyrušil ? Jak to, že o téhle místnosti nikdo nemluvil ? Jak to, že jsem na ní nepřišla dřív? Tolik otázek a žádná odpověd.Jako vždy.

Stála jsem u kamenného chrliče a nevěděla co dělat- naštěstí mi sám od sebe ( ?!? ) uvolnil cestu a já mohla vystoupat po schodech nahoru.U masivních dveří jsem zastavila (nečekaně) a přemítala co mi asi ředitel udělá za to, že jsem dorazila pozdě.

,,Klep klep.."odhodlala jsem se konečně a vstoupila do na prví pohled úžasně vybavené pracovny.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lirael Lirael | Web | 10. srpna 2008 v 6:57 | Reagovat

Jo, klidně si je zkopíruj. ;) Tohle je taky moc dobrá kapitola, ale jsem napnutá jak struna na další. To abys ji napsala. :D

2 Hope Hope | Web | 10. srpna 2008 v 22:04 | Reagovat

dneska jsem přečetla celou tuhle povídku a děsně se mi líbí :o) je úplně super a já se moc těším na další kapitolku :o)

3 Dromedka Dromedka | Web | 11. srpna 2008 v 14:39 | Reagovat

jj... taky jsem si ji dneska přečetla a zatím vypadá zajímavě... :D Doufám, že brzo bude další kapča... :)

4 Gigi Gigi | Web | 12. srpna 2008 v 16:54 | Reagovat

tohle je zatim upe suprova povidka:-) na jeji cteni me privedla Drom a nelituju toho...opravdu moooc povedene...uz aby tady bylo pokracko:-) jo a dekuju, zes prepsala to moje jmeno....snad ten nevypadam jako nejaka despoticka puntickarka:-D

5 Orion Orion | 12. srpna 2008 v 20:46 | Reagovat

Lirael: Píšu, píšu :)

Hope: Díky :D

Dromedka: Bude , bude :)

Gigi: Nevypadáš , neboj , chápu tě :) A dík :)

Ehmm... Fakt moc inteligentní odpovědi na vaše komentáře.. Prominte, nějak mi to nefantazíruje :D

6 helix helix | Web | 12. srpna 2008 v 22:15 | Reagovat

Ahojky!

Úžasná kapitola,zase jsi mě pobavila.Ty poznámky v závorkách...stojí za to si je přečíst :-D

Remus s nějakou babou...to je pěkný...:-D

Nebyla ona místnost KOmnata nejvyšší potřeby?Divila bych se,kdyby ne.

Chudák Brumbál (nebo spíš Jill),zase přišla pozdě.No jo,stává se.Nikdo nejsme bez chyby,dokonce ani vymyšlené postavy ne.:)

Takže jsem ráda,že jsem tě pophonala ,a budu tě popohánět dál,abys napsala další kapitolu,protože tahle i ty předchozí byli napúrosto skvělí a už´jsem si tuhle povídku zařadila mezi nejlepší,co jsem kdy četla (samozřejmě v hlavě).:)

Tak se budu těšit....ahoj!:-D

7 Aqíííseq Aqíííseq | 12. srpna 2008 v 22:15 | Reagovat

hojky kačí...ta kapitola je úžasná!!!ostatně jako každá tvoje kapitola:D ae chtělo by to být tag trochu delší,páč sem to měa přečtený hned!to víš no ta prázdninová nuda...xD

gdy bue další kapča????

8 liz liz | Web | 12. srpna 2008 v 22:16 | Reagovat

jůů, ty píšeš tak hezky :-) a u mě je tvoje povídka zařazená taky mezi nejlepší co jsem kdy četla ;-)

Remus a Carla?! co? jestli mu ta koza něco udělá tak ju zbiju :-D Remuse mám totiž docela ráda; a chudák Jill, snad se na ni Brumbál nebude moc zlobit :-/ ... jinak ta kapitola je dost krátká, což mi vyhovuje, protože nemám moc času, ale hrozně se těšim na další, jsem zvědavá co stane dál :-)

helix : poznámky v závorkách taky miluju :-D a děkuju že jsi Kattie popohnala ;-)

9 Lia Lia | 13. srpna 2008 v 21:34 | Reagovat

velmi pekne..a ako Remus a Carla??:D..no teda..som zvedava na dalsiu kapcu.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama