2. kapitola - Probuzení z ničeho

22. července 2008 v 18:43 | Orion |  * HP povídka - Padá hvězda * *
No...trochu delší 2. kapitola...Dodávám,že jsou v téhle povídce moje vlastní postavy a taky moje vlastní zaklínadla :) :) Možná tam dokonce něco nebude sedět přesně podle knížky...nu což,dejte se do louskání a prosím alespon o čtyři komentáře... Moc děkuju :)

Orion


Sirius zkameněl a otočil se na mě s vytřeštěným výrazem v očích.

,,Ehmm..Cože to podle vás jsem ? " Nevšímali si mě.Jak typické.

,,Jamesi." oslovil ho rozčileně Sirius.,,Teď s ní budeme muset něco udělat,chápeš vůbec vážnost týhle situace ??!! "
,,Radši pomlč,já nebyl ten kdo jí řekl naše jména!"
,,Sakra Jay, na jménech nezáleží,myslíš si,že Voldemort si z mysli nedokáže vytáhnout i obraz ? "
,,Nehraj si tu na Remuse Tichošlápku.Kdybys neztratil ten plášt, vůbec by se to nestalo !"
,,Chceš snad naznačit ,že je to moje vina ?" rozohnil se už skutečně Sirius.
,,Vypadá to tak…."

Absolutně jsem nechápala o čem je řeč.Nejlepší by bylo zapomenout na to…Myslet na to už jen jako na dávný sen..Pozadu jsem se začala oddalovat od této prapodivné dvojice a v duchu přemítat o tom,jestli jsem,nebo nejsem blázen.Otočila jsem se k normální chůzi ale v tom mi zabránila neviditelná zábrana.Všimla jsem si,že hádka náhle utichla.Oba se na mě dívali s lítostivým pohledem.

,,Promiň Jill,není jiná možnost .." Siriusova slova,nesoucí se tichou ozvěnou byla to poslední,co jsem slyšela.Pak už byla jen tma.



***


Probrala jsem se v měkké,pohodlné posteli, ve spoře osvětlené místnosti bez oken.Na zdech nebylo zhola nic,jen napůl strhané tapety vysely dolů jako cáry hadrů.Rychle jsem se posadila a snažila se rozpomenout jak jsem se sem vlastně dostala.Bleskl mi hlavou ten slet událostí - James, Sirius, prásk ,tma…Unesli mě ! Vyskočila jsem a pokusila se otevřít dveře.Čekala mě hned dvě překvapení - bylo odemčeno a v chodbě stáli ti dva mladíci a snažili se usmívat.

,,Co …co se stalo…??! Proč jsem tady ??!! " rozkřikla jsem se na ně . ,,Tohle se nedělá,sakra !!"
,,Klid Jill…Dýchej,musíš se toho moc dozvědět…" uklidňoval mě Sirius.
,,Ty!Ty mi neříkej co mám dělat !! odsekla jsem a zamračila se.,, Jdu pryč ."
Srdce mi bušilo jako zběsilé,ale strach jsem na sobě nemohla dát znát za žádnou cenu.Netušila jsem co jsou zač,proč mě unesli a kde to vlastně jsem.Netušila jsem,jestli nejsou nebezpeční .Ale přesto jsem se prostě sebrala ,obešla je a sešla po schodech dolů,doufajíc,že mě nechají. Marně.Ach jo,jak já jsem naivní. Zkusila jsem dveře,které jsem považovala za vchodové.Bylo zamčeno.Nečekaně.

,,Teď nemůžeš ven."jakoby namítl James.
,,Ale proč?? Můžete mi to někdo už konečně vysvětlit ??!" křičela jsem na ně .
,,Dobře,ale to se musíš posadit a uklidnit …"
Rozčileně a nervózně jsem těkala pohledem z jednoho na druhého.Když jsem si je prohlížela dopodrobna,nevypadali tak špatně.Ten brýlatý měl v sobě kouzlo..Ale přece jen mě víc přitahoval ten dlouhovlasý - Sirius . Vážně to byl fešák. Ale to situaci ani trochu nezlehčovalo…vytrhla jsem se ze svých šílených úvah a posadila se na pohovku rozežranou moly.. ,,Tak do toho." pobídla jsem je.
Než však stačili říci jediné slovo,do dveří někdo vtrhl.Mladík,zhruba stejně starý jako James, v obličeji však měl vepsanou bolest a v očích mu zračilo něco,co jsem si hned zamilovala.Vypadal strhaně a unaveně.Beze slova se svalil na pohovku vedle mě a mávl klacíkem směrem ke dveřím.Okamžitě se zavřely.

,,Remusi…" oddechl si Sirius.,,Ještě že už jsi tady.Potřebujeme tě."
Remus,tak se nejspíš ten chlapec jmenoval nic neodpověděl.Místo toho se na mě povzbudivě usmál.
,,To je ona Jamesi ?" zeptal se směrem k jednomu ze svých přátel.
,,No..Vidíš tady snad někoho jiného ,Reme ? " odpověděl Jay kysele.
Zase mě vynechávali z debaty.
,,Jsme v háji Reme, úplně v háji ,za Brumbálem jít nemůžeme,neměli jsme v Sydney co pohledávat…Navíc ten teď stejně někde vyřizuje svoje záležitosti-"
,,Kluci,ona není mudla ." přerušil Siriusovu řeč Remus a usmál se.Oba zalapali po dechu.Vyřkla jsem začátek své otázky,ale ta zanikla ve dvou vzrušených a radostných hlasech.
,,Jak to víš -"
,,Super,to může s námi -"
,,Počkejte ! Řekl jsem ,že není mudla.Ona je moták…"
Rozhostilo se hrobové ticho.James se ušklíbl.
,,Něco proti dvanácteráku ?"zamračil se Rem.
,,Ne..Jen jsem si vzpomněl na Filche a …-"
,,Sakra mohli byste toho konečně nechat a vysvětlit mi, co teda ksakru jsem,nejdřív mudla ,teď moták ,co příde pak, mutant ??Nebo třeba mam-ut ???"
Sirius i James vyprskli smíchy.Remus se jen pousmál.
,,A přestante se ke mně chovat jako k dítěti, vždyt musíte být jen o něco málo starší než já. A nejsme ve středověku, ženy mají stejné právo mluvit jako muži,takže mě nepřerušujte.Už mě to nebaví,bud mi vysvětlete co chci, anebo odcházím."
Teď už se smáli všichni kromě mě.Nechápala jsem. Tázavě jsem nadzvedla obočí.
,,Jsi…jsi hrozně roztomilá když se zlobíš." dodal na vysvětlenou Sirius.
,,A to je k smíchu ?"
Vražedným pohledem jsem je umlčela.
,,Dobře,Jill.Všechno co budeš chtít vědět ti řeknu.Ze začátku mi asi nebudeš věřit ale……….."
***


Od mého příchodu do vily jak jsem to tam nazvala, uběhly už dva týdny.Užívala jsem si prvních teplých srpnových dní plnými doušky,i když jen na starém dvorku za domem.Ted zrovna jsem ležela na dece v trávě a četla jakousi knihu o bylinkářství.Remus ležel hned vedle a vypracovával domácí úkoly.

Všechno už jsem věděla.No dobře,tak né všechno,ale většinu.Kluci mi řekli o kouzlech,ministerstvu kouzel,famfrpálu,dasovcích…. a ..i o lordu Voldemortovi ... Konečně jsem taky přišla na to,kde přebývá můj bratr celý školní rok - v Bradavicích .Škole čar a kouzel.A my se tam taky chystali,hned jak skončí prázdniny.Brumbál už o všem věděl a trval na tom,že tam musím.
Matka ani otec mi popravdě vůbec nechyběli.Stejně mě nesnášeli,celou dobu věděli co jsem zač.A oni dva, čistokrevní kouzelníci ,(jak jsem se dozvěděla matka byla z mrzimoru a otec z havraspáru) ,přece nemohli mít za dceru motáka.To nešlo.A tak mě kouzelnickému světu prostě utajili…Určitě jsem jim taky nechyběla.Zbavili se černé ovce rodiny.

,,Ty,Remusi ,jak jsi vlastně přišel na to,že jsem …no..že nejsem mudla…?" zakoktala jsem se.Nenáviděla jsem slovo moták .
,,Víš,když nějaký nezletilý kouzelník kouzlí mimo Bradavice, Ministerstvo kouzel se to dozví.Mají svoje způsoby.A stejně je to s mudly.Jakmile jakýkoliv kouzelník kouzlí před očima nějakého mudly, v mudlovské čtvrti kde široko daleko nemá co pohledávat jiný žádný kouzelník… ministerstvo se to dozví.Žádný dopis nepřišel.Nikdo si ničeho nevšiml.A tak jsem usoudil,že bud jsi úplně něco cizího a nebo …ehmm..polokouzelník.."
,,Aha.."
Odmlčeli jsme se.

Siriuse ani Jamese jsem už celé dva dny neviděla,to jenom Remus se mnou byl rád.Po tom,co jsem se zase pohádala se Siriusem se už neukázali.James byl sice v pohodě,jenže se nakonec stejně vždy přidal na jeho stranu.Neměla jsem mu to za zlé.
Vzpomínám si na tu poslední hádku,nejhorší,která se uskutečnila…..:

,,Zase mi říkáš,co mám dělat!"křičela jsem na něj.Nikdo jiný v domě nebyl.
,,Mám na to právo , jsi na mém pozemku!"
,,Ach né,vážně? A kdo mě sem dotáhl? No kdo? Nejsem tu dobrovolně,vzpomínáš?"
,,Bylo to pro tvoje bezpečí tak nedělej,jako bychom ti chtěli ubližovat!"
,,Fajn,pro moje bezpečí mě odtáhneš od rodiny?Přátel?Normálního života?"
,,Jsi hloupá,Jill,zachránil jsem ti život."
,,Kdyby jste se tam neukazovali,vůbec bych zachraňovat nepotřebovala Siriusi.Jsi pitomec."
Otevřel pusu aby něco peprného odpověděl,ale pak jako by si to rozmyslel.Měla jsem pocit,že se v jeho očích něco zalesklo.
*Prásk*
A byl pryč.

Zatřásla jsem hlavou,abych ty nepříjemné vzpomínky odehnala.,,Reme,myslíš,že je to moje vina,že se tu už celý dva dny neukázali?"zeptala jsem se smutně.Teplý vítr mi cuchal vlasy a za chvíli jsem je měla všude (znáte to xD) takže abych na Rema vůbec viděla,musela jsem si je svázat do culíku.
,,Myslím,že si zařizují nějaké svoje záležitosti.."odpověděl nepřímo a podíval se jinam.Nechtěl mi ublížit,nechtěl mi říct pravdu.
Remus byl hrozně hodnej kluk.Vlastně jsem hodnějšího ještě nikdy nepoznala.Za tu dobu,co jsem tam byla mi strašně přirostl k srdci.Měla jsem ho moc ráda…


***

Další týden uběhl jako voda a kluci byli zpátky.Odmítli nám povědět co kde vyváděli,ale mě se stejně ohromně ulevilo.Sirius se se mnou nebavil.Asi jsem urazila jeho ego.Byl hrozně namyšlený.
Seděla jsem na gauči a pozorovala ho,jak s hůlkou v ruce umývá nádobí.Krásné vlasy mu padaly do obličeje,temnýma očima sledoval zelený hadr jak se rve s obrovským hrncem a koutkem úst se usmíval,nejspíš na něco vzpomínal.Byl krásnej,ale co jsem slyšela od Rema,taky pěknej sukničkář.A pitomec,s tím jsem měla dokonce zkušenosti.
,,Jill,chytej! " křikl někdo a než jsem se stačila vzpamatovat,na hlavě se mi zvětšovala boule.
,,Aaaau…" sykla jsem vylekaně.
,,Ježíš promin ,myslel jsem ,že to chytíš." omlouval se James a zadržoval smích.
,,Nekecej Jamesi."odsekla jsem naoko naštvaně a sebrala hrušku z podlahy.
,,Vážně jsem myslel-"
,,Zase kecáš."upozornila jsem ho.
,,Äle…Myslel jsem..-" Nedokončil protože jsem ho znova přerušila .
,,Zase kecáš."
,,Vždyt jsem to ani nedořekl!"
,,Řekl jsi : myslel jsem."
,,Jsi pitomá…." zavrtěl hlavou naoko uraženě a Remus se ve dveřích zasmál.
,,Hale chlapečku,moc si nevyskakuj,brzo mi bude 16."cvrlikala jsem vysmátě.
,,Jo a kdy holčičko?Mě už 16 bylo skoro před měsícem …" mlel si s nadsázkou něco dál.
Už jsem ty jeho řeči neposlouchala.Budu mít narozeniny.A nevím kdy.
,,Remusi,kolikátého je?" zeptala jsem se a přerušila tak Jamesův monolog.
,, 15. srpna."
,,Za tři dny,v sobotu,mám narozeniny."oznámila jsem spíš sobě než jim.Všichni ztichli.První se vzpamatoval James,nečekaně.
,,Koupíme jí dudlíkáá!!" vykřikl a začal tleskat,kývat hlavou a vykulil oči .Všichni jsme se rozesmáli.Dokonce i Sirius a to už bylo co říct.

V sobotu ráno na mě u postele čekaly tři balíčky.Překvapeně jsem si promnula oči a znovu je spočítala.Že by se Remus zbláznil?? Vstala jsem a prohlédla si je.Vzala jsem do ruky ten největší z nich a rozbalila ho.Byl v něm červeno-zlatý hábit se znaky nebelvíru i s čapkou a kravatou.Zalapala jsem po dechu a otevřela přiložený dopis s pečetí Bradavické školy a začetla se..:

Drahá Jill,
Tímto neúředním dopisem vás chci přivítat v našem světě.Jako neúplný kouzelník to budete mít trochu těžší,takže se to pokuste co nejdéle udržet v utajení.Zasílám vám proto hábit a ostatní nezbytné k pobytu.Vybral jsem Nebelvírský,jelikož předpokládám,že budete chtít trávit čas se svými novými přáteli.V pravé kapse najdete i malou pozornost k vašim dnešním narozeninám.Mimochodem,po vašem příjezdu vás budu očekávat v ředitelské pracovně.
Na brzkou shledanou
s Úctou
Albus Percival Wulfric Brian Brumbál

Zůstala jsem zírat s otevřenou pusou a rychle sáhla do té kapsy.Byla v ní malá hrací kostka.Nic víc.Nechápala jsem a tak jsem dopis otočila a nečekaně si všimla krátkého P.S

P.S: Až dárek najdeš, stačí vyřknout Untrio.Ostatním podrobnosti neříkej,všechno se dozví v pravý čas.

Zírala jsem na kostku a nevěděla co si myslet.Přesto jsem tiše zašeptala.,,Untrio…"
Nic se nestalo.Zkusila jsem to proto hlasitěji.,,Untrio!"
Kostka se před mýma očima začala zvětšovat až to nakonec nebyla kostka ale malá klícka.Seděla v ní sovička a radostně houkala,že se konečně dostala z té věci.
,,Páni…" vydechla jsem a pustila jí ven.V pokoji nebyla okna takže si začala poletovat sem a tam a slavnostně houkala.Vzala jsem do ruky další dárek.Byl malý,hranatý a placatý.Naše album.Zběžně jsem ho prohlédla.Byli tam fotky z posledních dvou týdnů.Zalil mě krásný pocit ,pocit že někam patřím a někoho mám ráda…zahleděla jsem se na fotku Siriuse,stál vedle stolu, usmíval se a v pravé ruce držel kámen se kterým si házel.Hrozně mě přitahoval at jsem chtěla nebo ne…na konci alba bylo přání od Jamese.Usmála jsem se.To poslední muselo být bud od Remuse,nebo od Siriuse.Počítala jsem s první variantou.V balíčku byl stříbrný náramek ,který uměl měnit podobu.jakákoli barva,tvar, zdobení…Byl nádherný.A jak jsem předpokládala byl od Remuse.
Sirius se na mě vykašlal.


Sešla jsem dolů po schodech,stále v noční košili.(Věci jsem měla všechny nové,nevím kde to sehnali,každopádně jsem to pro jistotu prala hodně dlouho) Nikdo tady nebyl,proto mi ty dárky nepředali osobně.Jeli něco nakoupit ,myslím,že do příčné ulice.Sedla jsem si ke stolu a chystala se nasnídat se,když v tom se přede mnou z hlasitým *prásk* objevil Sirius.
,,Jill…jen..jsem ti chtěl dát..tohle…všechno nejlepší…uvidíme se až v bradavicích…." líbnul mě na tvář a než jsem se stačila vzpamatovat držela jsem v ruce balíček a on byl pryč.
Tak tohle jsem nečekala ani v nejmenším.Musela jsem si sednout,bylo mi mdlo.Pomalu jsem to třesoucími prsty rozbalila.byla tam brož,nádherná stříbrná brož-bezpochyby skřetí práce - ve tvaru růže.U toho byl přiložen lístek.

Snad se ti bude líbit.

Nic víc.
Jen těhle pět slov.
Snad se ti bude líbit.
Ta brož byla samozřejmě úžasná.Nádherná a úžasná.Že bych mu nakonec nebyla úplně lhostejná? A nebo to udělal jen proto aby to nevypadalo hloupě…?Přemýšlela jsem o tom co řekl.Uvidíme se v Bradavicích.Už se sem nehodlal vracet.


***


Těch pár posledních dní uteklo strašně rychle.I když to většinou bývá naopak,když se na něco těšíte,jde čas strašně pomalu…Ale já se netěšila jen na Bradavice.Já se těšila hlavně na něho. A ta touha ho vidět,jakoby popoháněla čas k rychlejšímu tempu.
Den před odjezdem jsem si balila věci.Ne že by jich bylo nějak moc,z domova jsem si nic nepřinesla.Ale James,možná proto,že pořád cítil výčitky svědomí ,mi sehnal všechno co mi viděl na očích.
Ke štěstí mi chyběl už jen Sirius.

***
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 darth.akibeel darth.akibeel | E-mail | 7. srpna 2008 v 1:50 | Reagovat

Velmi zajimave a dobre :) Mas talent , jen tak dal , v takovych povidkach je tezke neopakovat slova ja jsme sem a pod. ale zvladas to dobre :)

2 Lia Lia | 8. srpna 2008 v 17:58 | Reagovat

nooo pekneee..:)

3 Lirael Lirael | Web | 9. srpna 2008 v 17:15 | Reagovat

Tahle povídka má každopádně skvělej nápad. :) Uvidíme, jak se to vyvine, ale už se na to těším. ;)

4 liz liz | Web | 12. srpna 2008 v 22:07 | Reagovat

ááááááááá to je krásný :-)

píšeš fakt moc hezky a pravopisnejch chyb tam není zas tolik; trochu mi vadí že to je tak hodně podobný s Harrym Potterem. já ho mám ráda a příběhy o kouzlech mi nevadí jen je blbý že máš stejný jména : Brumbál, Bradavice...

jinak je to hrooozně pekne a těším se na další kapitolku ;-)

5 helix helix | Web | 12. srpna 2008 v 22:08 | Reagovat

zajímavé...jen tak dál,budud se těšit na další kapitolu!

Jo a k tomu emo :

Mám kámošku,která je naprotov poho a je emo,přesto to ale tak rochu ..odsuzuju...prostě mi nepřijde nějak užasný když se někdo pořeže a potom se fotí....to je spíš ubohost......když už se chci řezat pac mám ty EMOce,tak to ale nemusim dávat ne net ne?!

jinak "amákům" nic nemám....teda proti těm,co to moc nepřehánej :o)

6 cynalic cynalic | Web | 8. října 2008 v 16:27 | Reagovat

nie je vela poviedok z doby zaskodnikov ktore som ochotna citat, ale tato ma zaujala a zatial je dost peckova.

7 Marťa Marťa | Web | 8. dubna 2009 v 19:08 | Reagovat

pěkná kapitola... šlo to rychle, s tím Siriusem... já bych se být tebou víc rozepsala (to říká ta pravá..´:D) a víc si pohrála s tím momentem, jak jí to dal.. možná.. trochu víc romantiky? :)

8 Maysie Maysie | E-mail | Web | 17. prosince 2012 v 18:31 | Reagovat

Tak přeci jen nezklamal a objevil se s dárkem :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama